Píše se neděle 28. října ráno, hodinky ukazují 5 hodin 45 minut, venku prší a náš den D započal. S Martinem jsme měli sraz na letišti Václava Havla, náš let byl v 7:15 a proběhl úplně bez problémů. Martin ho prospal, já tak napůl, jelikož jsem si nemohla odpustit snídani v podobě čajíku a bagety. Co se vlastně děje nám došlo až po příletu na londýnské letiště Stansted, kde nás vyzvedl taxikář a odvezl do Oundlu. S Martinem jsme měli strach, jak zvládneme ten 1,5 měsíce v Anglii.
Všechny obavy se ale brzy přeměnily v naprosté nadšení a štěstí. Jelikož jsme do Oundlu přijeli v 11 hodin dopoledne, ale škola (naše housy) se otevíraly až v 6 večer, tak si nás na starost vzala jedna paní, která se o nás neuvěřitelně mile po celý zbytek dne starala. (jako o vlastní!) Ukázala nám ve městě co kde je, abychom se lépe orientovali. Poté nás vzala na nákup do místního supermarketu a posléze odvezla k sobě domů, kde nám uvařila nejlepší oběd na světě (roasted chicken+potatoes+vegetables+pudding<3). Doma měla i pejska, Asterixe, kterého jsme si rovněž oblíbili. Po obědě jsme dostali zasloužený odpočinek a později jsme šli s paní a pejskem na porcházku. Představila nám jednu z vedlejších vesnic, krásný kostel se hřbitovem a pověděla nám i něco k historii.
Večer nás už jen odvezla do našich housů a předala nás našim housemasterům/housemistriním.
Já bydlím v Drydenu. Náš house je známý, že má nejlepší jídlo a i kolektiv ze všech holčičích housů. A to mohu jen potvrdit! Máme nejmilejší housemistress a matron, které se tu o nás starají, a co se týče dívek, tak hned po příjezdu mě nádherně přivítaly a přijaly k sobě. Jídlo je tu taky mocmoc dobré!
Martin byl rovněž vřele přijat do svého housu, nesoucí jméno Laudimeer, a je tam moc spokojený 😊. Jídelnu nemá ve svém housu, ale chodí přes ulici do místního Café a nemůže si to vynachválit.
Nebydlíme zase tak od sebe daleko, takže je dobré vědět, že tu máme jeden druhého a kdykoliv se můžeme sejít/zavolat si/napsat.
Po dlouhé cestě jsme šli oba brzo spát, abychom si odpočinuli. Musím však říct, že mě se moc spát nechtělo, nemohla jsem se dočkat, jaká dobrodružství na mě čekají další den. (a že jich určitě bude!)
Doufám, že se máte v Praze taky fajn, stejně jako my tady. Budu se na vás těšit u dalšího článku! A.
