Tak vás opět zdravím! Anička už zde popsala, jak vypadá její běžný den, a já bych vám proto rád zase pověděl, jak vypadá můj běžný týden, tedy obecně, jelikož každý je jiný a stále se odehrávají nějaké změny.
Jako včechny cizokrajné týdeny, má i ten Britský sedm dní, z čehož dva připadají na „víkend“, ovšem jak již bylo zmíněno v jednom z předešlých článků, tento pojem je lehce zavádějící, protože volným dnem je pouze neděle – v sobotu se normálně chodí do školy. Ale to jen tak na úvod, teď na chvíli pryč od volna, jelikož tím, bohužel, týden nezačíná.
Celkově je školní den rozdělený na dva bloky – dopolední a odpolední. Dopoledne je vždy vyhrazeno studiu, během něj probíhá klasická výuka. S odpoledním blokem to je již lehce složitější, jelikož záleží na tom, jaký den zrovna je: pondělí a čtvrtek se pokračuje ve výuce až do +- půl šesté (podle toho, kolik máte hodin), takže jinak řečeno to jsou takové studijní dny. Úterý, čtvrtek a sobota patří sportu, to znamená, že po ranní výuce, a hlavně po obědě, vás čeká odpoledne naplněné fyzickou aktivitou. Zaleží jen na tom, jaký sport jste si v daném semestru vybrali, na výběr je z: badmintonu, kriketu, veslování, ragby, plavání, fitness, tenis a mnohé další (celý seznam je na školních stránkách: www.oundleschool.org.uk, kdyby to někoho zajímalo). Nu a poslední zbývající den, středa, je věnován odpolední čas tzv. „Community“ aktivitám, což je v podstatě dobrovolnická činnost a opět, je na výběr z rozsáhlé palety možností podle toho, co je vašemu srdci blízké (znovu odkazuji na výše zmíněné školní stránky.
Tak, to bychom měli k obecnému schématu týdne a teď bych to demonstroval na mé osobě. Bez ohledu na den, ráno započneme snídaní, poté zamířím rovnou na hodiny – hodina tady trvá 40 minut a je oddělena pětiminutovou přestávkou (občas je velmi obtížné stihnout další hodinu, když se za pouhých pět minut musíte dostat do budovy na druhém konci města), velká přestávka je od 10:40 až do 11:15 (v sobotu jsou lehce posunuté hodiny a velká přestávka je od 11:25 do 11:45), během níž si můžeme zajít pro něco dobrého na zub nebo si jen tak povídat s kamarády, pak následuje další výuka, a to až do 12:40 (v sobotu opět změna, díky kompresi hodin končíme už v 12:25), kdy se jde hromadně na oběd (to je jedna z mých oblíbených částí, protože ta v mém hausu nikdy nezklame – ještě se mi zde nestalo, aby mi něco nechutnalo, tak radši klepu na zuby) – zde se odkazuji na článek Aničky, protože naše denní rutina je až na drobné nuance velmi podobná. Nu, a to bychom měli dopolední blok, který je vždy stejný, liší se pouze tím, jak se na vás usmála štěstěna a vyšly vám PR (volné hodiny). Ale teď k mým odpolednímu programu.
Pondělky a čtvrtky (výuka+výuka) zkrátka prožívám v lavici, ale oproti jiným se můj se rozvrh povedl moc hezky, a tak končím relativně brzy. Nádhera, co víc si přát! Po poslední hodině tedy zamířím rovnou na haus, kde už své volno mohu strávit, jak chci.
Úterky, čtvrtky a soboty (výuka+sport) trávím na dvojí způsob. Každé úterý a sobotu zamířím po obědě na plavání, s tím že v sobotu jsou prodloužené vytrvalostní a „sprintové“ tréninky, na kterých se vždycky pořádně zapotím, a to doslova – stále se udivuji nad tím, jak moc se člověk může zpotit pod vodou (omlouvám se náruživým plavcům, které to možná pobaví, ale já jsme dosud tréninky v takovémto měřítku a s takovouto intenzitou neabsolvoval). Každopádně, hlavní je, že mě to baví, ne? :-) Čtvrtky pak mám „Health and Fitness“, kde s ostatními na kruhových trénincích ještě něco více trápíme naše těla.
Zbývá středa (výuka+dobrovolničení) a můj 660 Club (Community action), jež se stal mou srdcovou záležitostí. Ale ptáte se, co to je a co tam dělám? Nu tedy, je to club pro místní seniory, kteří žijí v Oundlu, nebo jeho blízkém okolí. Každý týden je na programu něco jiného. Já zažil zatím dvě sešlosti, z čehož první byla zasvěcena přednášce o Richardovi III. a druhá aranžování květ (ano ano, kam jsi to Martine zase vlezl – míněno rozhodně jen vůči květinám, jelikož nejenže jsem musel instruovat co a jak, ale pak jsem musel i sám aranžovat!). Ale obecně můj úkol spočívá v tom, že o přestávce roznáším občerstvení nebo podávám čaj a ve volných chvílích se seznamuji se členy klubu a konverzuji s nimi, což byl (a také je) jeden z nejmilejších a nejsilnějších zážitků tady, protože všichni v našem klubu jsou nesmírně milí, srdeční a neskutečně vděční. Trávím tedy odpoledne se skvělými osobnostmi, můžu mít dobrý pocit, že jsem udělal něco dobrého, a ještě k tomu je to též skvělý konverzační klub, mimo vše ostatní.
A ještě bych zapomněl na asi největší kámen úrazu! Každý se mě na konci při loučení ptal, jak vysoký jsem (nechápu proč…). Ovšem s metrickou soustavou jsem nepochodil, takže všichni byly celí napjatí, kolik je to v té angloamerické, a to mě polila horkost, protože tyto přepočty z hlavy neovládám. Musel jsem se tedy omluvit, což se ale odehrálo tak cirka třicetkrát, takže ostatní přihlížející se náramně bavili.
Na závěr rychle ještě něco k večeru, kdy je po večeři skoro každý den možnost jít na nějakou akci, například „talk“, divadelní představení, koncert nebo hodinu skotských tanců, že ano? Ach ach…
Málem bych ještě zapomněl na kapli. Každý čtvrtek a neděli chodíme do školního kostela na bohoslužbu a sudé pátky máme navíc nácvik zpěvu. Časy se liší podle toho, jak na nás zrovna vyjde řada (aby se všichni do kostela vešli), ale většinou je to buď po obědě, nebo před večeří – a musím říci, že ty večerní jsou obzvláště působivé.
Jak tak koukám, je to i takhle hodně dlouhý článek, a to jsem chtěl ještě vyprávět o tomto týdnu, a hlavně také přidat velmi úsměvný zážitek z neděle, kdy mě kluci vytáli, abych si s nimi šel zahrát ragby. Ale to tedy zase příště. Mějte se krásně a doufám, že se mi povedlo vám alespoň trochu nastínit zdejší život.
(článek jsem musel ještě zkracovat, aby u četní většina z vás neusnula, takže na podrobnější detaily se můžete těšit zase někdy příště :-))
M.
(za fotky vděčím spolužákovi Henrymu, který je jedním ze školních fotografů a který si tohle asi nikdy nepřečte, ale ochotně mi je zapůjčil, děkuji)
