První víkend. První volno. První den bez školy. Ale nenechte se mýlit, mám zde na mysli pouze neděli, protože obyvatelé zdejších ostrovů mají takový prapodivný zvyk, chodit do školy i v sobotu, takže na „víkend“ zbývá už jen neděle. Ovšem žádný strach, na kráse jí to pranic neubralo a naprosto dostačovala J. No, ale s prvním volným dnem přede mnou stálo také první velké dilema: Snídat, či nesnídat, a přitom se vyspat, či nevyspat, to je to, oč tu běželo! (jak by kdysi řekl jeden místní spoluobčan). Jestli se divíte, co tak najednou, je to proto, že neděle je jediný den, kdy je zdejší program rozvolnění a vy nemusíte jít ráno do kantýny. Ale nebudeme si nic namlouvat, i když spánek je láskou mého života, snídaně vyhrála… (omlouvám se, jestli jsem někoho zklamal). A rozhodně jsem neprohloupil, bylo na výběr ze sladkého slaného, tradičního i netradičního, takže jsem si rozhodně pochutnal!
No a co následovalo poté? Jako hlavní program jsme se s Aničkou vydali na výzvědnou výpravu po městečku Oundle a jeho okolí. Bylo to krásné… Stále zelené louky a pole, malebné domečky, které vás chytí za srdce, stromy, potoky, rybníky (no zkrátka typická anglická krajina), milí lidé a co bylo asi ze všeho nejlepší: naprosto (ale naprosto) roztomilí pesové! Výlet to byl krásny, poznali jsme, v jakých krajích dočasně přebýváme, a hlavně jsme též vyčistili hlavy na čerstvém vzduchu po poměrně nabitém týdnu, což bylo, myslím, pro nás oba velmi milé dovršení úplně prvního týdnu tady ve Velké Británii.
Nic ovšem netrvá věčně, a tak jsme se museli vrátit, čekala mě totiž ještě jedna nová zkušenost, návštěva kostela. Byla to první velká nedělní bohoslužba, kterou jsem zde navštívil. To vám povím, byl to velmi silný zážitek, když plný kostel chlapců (odpoledne vyšla řada už jen na chlapecké housy) zpívá zplna hrdla… Chvílemi jsem se bál, jestli to dřevěná část kaple vůbec vydrží, byla to docela síla, ale taky neskutečný zážitek. Já se snažil přidat, ale jelikož za sebou nemám ještě žádný z nácviků, otevíral jsme jen pusu a občas lehce zabručel. To se ale zlepší, určitě, věřím tomu, snad…
Pak už jen rychle na večeři a připravit se na další týden.
To by byla asi poslední tečka za naším prvním týdnem, jež jsme přežili a troufl bych se říci, že i dokonce ztráty květinky.
Mějte se krásně!
M.
