Ach ach, tak to se Martinovi zase jednou něco povedlo.
Několik posledních dní se zde mluvilo o nějaké večerní akci přezdívané „reeling“ (já v té době tímto termínem nepolíben, marně přemýšlel, co to mohlo být). Na mé nejisté otázky však přicházely jen nejisté odpovědi. Všichni se jen potutelně usmívali a říkali, že musím jít taky. No, nakonec jsem se dopracoval alespoň k tomu, že by se ve středu večer měly v Great Hall odehrávat skotské tance, což mi vlastně nepřišlo jako vůbec špatný nápad – alespoň poznám další část britské kultury.
A tak jsme ve středu 7. listopadu v 20:30 dorazili do Velkého sálu. Nu, a co Martin nezjistil? Do Oundlu nezavítal žádný skotský taneční sbor, neočekávalo se od nás diváctví, byla to výuka skotských tanců! (tedy přesněji řečeno první letošní nácvik na předtančení, které se, s mou velkou úlevu, bude konat až po novém roce, takže tomu zdárně uniknu)
Ale co, po prvotním zděšení a důkladné obhlídce místních únikových cest, jsem samozřejmě zůstal. Odvahu mi dodalo i zjištění, že pár známých tváří též nikdy netančilo na skotský způsob.
Tak jsme se do toho pustili. Poskakovali jsme, proplétali se, smáli se, točili se, seznamovali se, lapali po dechu, pošlapali si nohy (lehce), ale vše jsme nakonec zdárně přežili. Nebudu vám tady asi popisovat konkrétní kreace, protože to bylo dosti složité a upřímně bych je asi celé ani dohromady nedal, jelikož toho bylo zkrátka na můj skromný mozek nejednou mnoho, a tak jsem byl rád, že jsem zvládl alespoň v hrubých obrysech odtančit to co jsem měl a při tom si ještě užít krásný večer se skvělými lidmi. Opravdu, byl to takový prubířský kámen – první velká příležitost seznámit se s lidmi z nejrůznějších zákoutí zdejší školy, s nimiž jsem se do té chvíle míjel.
Po prvotním zděšení, to nakonec byl naprosto nezapomenutelný zážitek. A jestli se říká, že smích prodlužuje život, tak jsem tam musel omládnout nejméně o pár měsíců – může za to například jeden z meziprvků, během něhož se páry asi minutu (dokud přejde mezihra) nepřetržitě točily dokola a pak se musely rozejít k protějšímu partnerům. Co si budeme povídat, nikdo na poprvé nedošel tam, kam zamýšlel. Vznikly tak nejprapodivnější uskupení a kreace doprovázené nárazy a výkřiky, což nutně vyústilo v jeden hromadný záchvat smíchu, jelikož jsme vůbec nevěděli, s kým jsme se to ocitli a ani kdo jsme my sami.
Shrnul bych to jako naprosto jedinečné a velmi úsměvné.
Přeji krásný den a co nejméně nárazů pro nás všechny!
M.
